Let her go

9. června 2013 v 15:44 | Meredith

Slibovaná jednorázovka, která vznikla podle písničky Let her go od Passenger :)



Jeho prsty se křečovitě sevřely kolem volantu. Nemohl tomu uvěřit. Nechal ji jít. Dovolil jí odejít. Nebojoval. Prostě mu sdělila, že odchází, že dostala rozkaz z vyšších míst a stává se velitelkou na Atlantidě. On jen řekl, ať jde. A ona odešla. Naposledy ho políbila, vzala kufr a šla.

But you only need the light when its burning low
Only miss the sun when it starts to snow
Only know you love her when you let her go

Jack sešlápl pedál až na podlahu. Potřeboval ji zastavit. Teprve když odešla, pochopil význam jejích slov. Odchází na neurčitou dobu mimo planetu. A ačkoli ji miloval sebevíc, tohle jí nemohl dovolit. Žil moc dlouho bez ní na to, aby byl ochotný v tom znovu pokračovat.
Auto se hnalo vpřed sedmdesát pět mil za hodinu a pomalu se stávalo neovladatelné. Rychlost stále stoupala. A pak se to stalo. Jackovi se nepodařilo vybrat zatáčku. Jeho auto sjelo z cesty a čelně narazilo do vzrostlého dubu.

Only know you've been high when you're feeling low
Only hate the road when you're missing home
Only know you love her when you let her go

Probral se. Ležel v nemocničním pokoji. Mžoural do tmy, která vládla v celém pokoji. Zřejmě byla hluboká noc a celé město se topilo ve tmě. Jediné světlo, které do pokoje doléhalo, bylo z chodby a bylo tak mdlé, že v něm beztak nebylo nic vidět.
Zavřel oči. Vzpomínal, co se stalo. Samin odchod. Rychlá jízda. Nehoda. Nespokojeně si povzdechl. Cítil, že ho bolí snad každá část jeho těla. Divil se, že v té rychlosti vůbec přežil. Věděl, že bez následků to nebude, ale neměl sílu zkoumat, jak na tom je. Raději se rozhodl zkusit znovu usnout. Díky doznívajícímu účinku léků, se mu to povedlo.

Well you see her when you fall asleep
But never to touch and never to keep
Cos you loved her too much and you dived too deep

Probudilo ho až ranní slunce. Nevěděl, jak dlouho spal. Věděl jen, že teď cítí o hodně více bolesti, než v noci. Nemohl se pořádně pohnout, byl celý ztuhlý. Bohužel si žádná ze sester prozatím nevšimla, že je již vzhůru.
Potichu zasténal nespokojením, když se k němu z chodby donesly ženské hlasy. Měl pocit, že jeden z nich zná. 'Musím blouznit,' pomyslel si. Věděl, že Samantha tady nemůže být, ta už dávno velela na Atlantidě a neměla ponětí, co se mu stalo.
V ten okamžik se otevřely dveře. Tak moc si přál, aby mohl vzhlédnout, ale nebyl schopný se pohnout. Doufal, že je to jen účinek léků, že není ochrnutý. "Vidím, že jste mu i dnes přinesla čerstvé květiny?" poznamenal jeden z hlasů, které slyšel předtím na chodbě.
"Ano," odvětil ten, který si myslel, že patří Samanthě. "Aspoň to tady pak nevypadá tak sterilně." Zavřel oči. Musela to být Sam, nemohl mít tak věrné halucinace. "Nějaký pokrok?" zeptala se.
"Kóma konečně po týdnu odeznělo. V noci jsem vám kvůli tomu volala. Na pár minut se probral, pak ještě usnul. Nevzala jste to," poznamenal hlas, který nejspíše patřil zdravotní sestře. "Vypadá to, že odeznívá i paralýza. Je kupodivu, že v té rychlosti jsou jeho jediná zranění ta zlomená žebra a vykloubené rameno, které už je stejně zahojené. Policisté říkali, že jel přes osmdesát mil za hodinu."
"Ano, já vím, Snažil se mě zastihnout v práci ještě předtím, než odejdu. A za tu dnešní noc se omlouvám. Byla jsem v práci. Doma to na mě celé padalo," ozvalo se. "Takže myslíte, že dneska už s ním budu moc mluvit?" zeptal se Samanthin hlas.
Místo sestry, to však byl Jack, kdo se ozval: "Sam," vydechl s námahou. "Sam, jsi to ty?" zasténal tiše. Stále si myslel, že blouzní, že ona v místnosti není.
Místo ní se však ozval hlas sestry: "Pacient se nám probudil. Jak je vám?" zeptala se. Jack ji ignoroval, místo odpovědi se jen pokusil posadit.
"Počkejte," vyhrkla sestra, když ho spatřila, jak se snaží nadzvednout na loktech. "Pomůžu vám." Přešla k němu a nadzvedla mu vrchní třetinu postele, aby se mohl pohodlně opřít a zároveň viděl, co se v pokoji děje.
Když postel upevnila, obrátila se na Samanthu, která opravdu stála v rohu pokoje u stolku s televizí a zrovna aranžovala květiny do vázy. Na Jacka se ani nepodívala. "Nechám vás tu o samotě. Doktor generála O'Neilla prohlédl už v noci, zkontroluje ho zase až večer."
Samantha přikývla a Jack jen mlčel. Sestra opustila pokoj a zavřela za sebou dveře. V místnosti se však i nadále nic nezměnilo. Sam aranžovala květiny, Jack na ni hleděl. Až po chvíli se odhodlal a oslovil ji: "Sam."
Samantha si odfrkla a otočila se na něj. A teprve teď si Jack všiml, jak je rozčilená. "Co sis sakra myslel, O'Neille?! Takhle riskovat? To jsi prostě nemohl zvednout telefon? Nebo proboha ještě líp, nemohl jsi mě zarazit už doma, když jsem ti to říkala? Ty se prostě musíš skoro zabít!"
Jack jen ztěžka polkl. Byl zaskočen Samanthinou reakcí. Ale co si myslel, měl něco podobného očekávat. "Co tu děláš?" zeptal se tiše. "Máš být na Atlantidě."
"Ano, to ano. To by mě ale při vstupu na rampu nemohl zastavit Teal'c se slovy, že ležíš na operačním sále!" Byla rozčilená. Neuvěřitelně ji Jackova lehkovážnost dopálila. Mohl zavolat, aby odchod pozdrželi. Byl generál!
"Nemyslel jsem," hlesl. "Prostě jsem tě jen chtěl zastavit. Hned, jak se za tebou zavřely dveře, litoval jsem, že jsem ti dovolil odejít. Chvíli ale trvalo, než mi došlo, že ti v odchodu prostě musím zabránit!"
"Jo." Sam přešlápla z nohy na nohu. "Hlavně to už nikdy nedělej!" zavrčela. Jack se jen ušklíbl a odvětil: "Hlavně už nikdy neodcházej."
Samantha přešla k posteli a posadila se na ni. "Jacku, ani nevíš, jaký jsem měla strašný strach. Když mi to Teal'c řekl, i přes přímý rozkaz odejít jsem jela sem. Čekala jsem na chodbě celou noc. Měl jsi rozlámaná žebra. Bylo překvapivé, že ti nerozřízly plíce. Byla to nejhorší noc v mém životě!" Zloba z jejího hlasu vyprchala, už z něj byl slyšet jen smutek. Zlehka ho objala a něžně políbila. "Oba jsme udělali chybu. Já nebojovala za to, abych tu mohla zůstat, ty ses nepral za to, abych neodcházela. Tohle je vina obou. Uděláme dohodu, ano? Tohle už víckrát neuděláme! Slib mi to."
Jack jí položil ruku na tvář. Palcem jí přejel přes lícní kost a pak s rozvahou přikývl. "Slibuju ti to." Políbil ji a poté poklepal na postel vedle sebe.
Sam skopla lodičky, které měla na nohou a vlezla si k němu pod deku. Nechala se od něj obejmout a položila si hlavu na jeho rameno. Chvíli si tiše povídali, než Samantha v jeho náručí usnula. Poprvé za týden se opravdu vyspala, bez výčitek, beze strachu. Byla šťastná, že zůstala na Zemi a že Jack je v pořádku. Víc nepotřebovala. THE END

 


Komentáře

1 Iveta Iveta | E-mail | Web | 9. června 2013 v 15:56 | Reagovat

Já chci víc takových povídek! Ta písnička je vážně inspirující, že? :D
Víc takových povídek, please! Je to krásně napsané, a Jack by zasloužil jednu do nosu, že Sam nechal odejít a pak se ještě skoro zabil...

2 KoBo KoBo | 10. června 2013 v 21:36 | Reagovat

Jeee,parádní.:):)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.