Noc před bitvou

9. března 2014 v 13:38 | Meredith

Včera jsem při čtení povinné četby dostala nápad... a povinná četba šla stranou :D Snad se vám to bude líbit :D



Snažil se ležet v klidu. Spacák měl téměř přetažený přes hlavu a pokoušel se usnout. V táboře už bylo ticho, i Daniel s Teal'cem byli zalezlí ve svých spacích pytlích. Kolem jejich velkého stanu jen občas prošla hlídka spřátelených Jaffů, jinak všude panoval klid. Všichni si před zítřejší bitvou potřebovali odpočinout.
Jen Samantha stále ještě seděla u ohniště. Rozhodla se, že si vezme první hlídku. Opřela se tedy o jednu z beden, které byly ve stanu uskladněny, přitáhla nohy k tělu a vzala do rukou knihu.
Nikdy nechápal, proč v už tak těžkém batohu tahá ještě knihy. Ty dvě hodiny hlídky v noci se přeci daly přežít i bez nich. Ona si to ale nenechala vymluvit.
Vykoukl ze spacáku a zůstal na ni hledět. Dával si pozor, aby to nevěděla, protože kdyby to zjistila, následovala by trapná scéna. Seděla k němu zády a s baterkou zkoumala obsah knihy. Vypadala zcela klidná, jakoby ji nadcházející bitva vůbec nevzrušovala. Jenže on věděl, že je to jinak.
Tak jako tak, užíval si ten pohled na ni. Pokud má zítra umřít, litoval jen jedné věci - toho, že se musela spokojit pouze právě s tím pohledem, že se nikdy neodhodlal k ničemu víc.
"Pane, já vím, že nespíte," promluvila z ničeho nic. Trhl s sebou. Nemyslel si, že ví, že je vzhůru. Jen si tiše povzdechl a začal se zvedat. Vyhrabal se ze spacáku, popadl bundu a beze slova přešel k ohništi. Posadil se vedle ní a sledoval ji, jak zaklapla knížku a upřela na něj své velké modré oči. Chvíli mezi nimi ještě panovalo ticho, než Samantha promluvila: "Tak co, pane, jste nervózní?"
Jack pokrčil rameny. "Dalo by se říct," odvětil. "Vy?"
"Snažím se nebýt," prohodila. Snažila se o lhostejnost, ale v hlase jí byla jasně slyšet obava.
Jack přikývl, ačkoli věděl, že mu neříká úplnou pravdu. Nechtěl z ní mermomocí tahat její pocity. To nebyl jeho styl. On by jí taky nepřiznal, jak mizerně mu teď je.
Opět se mezi nimi rozhostilo ticho, do kterého se ozvalo Danielovo tiché zachrápání. Oba se jeho směrem ohlédli.
"Aspoň někdo bude zítra odpočatý," podotkl Jack a obrátil pozornost zpět k Sam, která na něj také znovu pohlédla. "Vždyť můžete spát, pane," oponovala.
Jack se posměšně ušklíbl. "Snažil jsem se o to, ale neměl jsem štěstí."
Samantha nejdříve pokývala hlavou, ale poté se zastavila v půli pohybu. O'Neill má strach. Tomu se dalo jen těžko uvěřit, vždyť podobných bitev zažil nespočet. Pravda, tahle bude možná jednou z nejhorších - stáli proti obrovské přesile a byli to oni, kdo ji vyprovokovali (tedy především ona, když Ba'ala odmítla) -, ale nemohla uvěřit, že legendární plukovník Jack O'Neill má strach. A pak jí to došlo!
"Jacku," oslovila ho důvěrně, zároveň tak tiše, že to skoro nebylo slyšet. "Máte strach, že? Strach o mě."
Nejdříve se zarazil, poté ale sotva znatelně přikývl. Musel se kousnout do rtu, aby potlačil tichý povzdech. Tohle neměl přiznávat, toto si měl nechat pro sebe.
Samantha k němu mlčky natáhla ruku. Položila mu ji na tvář a něžně přes ni přejela. Jack k ní sklopil pohled a ona ucítila, jak jí do dlaně vtiskl polibek. Poté zvedl oči znovu k jejím očím, a když stáhla ruku zpět, nezaváhal ani na okamžik a - jakkoli to bylo iracionální - hladově se přisál na její rty. Mále ho vylekalo, když zjistil, že Samantha neucukla, ale polibek mu opětovala.
Když se od ní odtáhl, jen se na něj smutně usmála. "Doufala jsem, že to uděláte," řekla. "Nechtěla jsem umřít a nezjistit, jaké to je, políbit Jacka O'Neilla. Sama jsem k tomu nenašla odvahu."
Její slova vykouzlila i na Jackových rtech smutný úsměv. A pak zašeptal: "Jděte spát, Sam. Vezmu si i vaši hlídku, stejně neusnu."
Samantha přikývla, rozhodla se neprotestovat. Stejně by to nemělo smysl. Místo toho si přitáhla spacák vedle sedícího Jacka, a když si lehla, dovolila, aby ji chytil za ruku. Dotýkali se sotva prsty - a oba věděli, že i to je moc -, přesto je to uklidnilo natolik, že Samantha usnula téměř hned a Jack - ačkoli se tomu bránil, protože měl držet hlídku - se do říše snů odporoučel chvíli po ní… THE END
 


Komentáře

1 Ivet Ivet | E-mail | Web | 9. března 2014 v 20:52 | Reagovat

Kratke, ale krasne!

Bude nasledovat i neco jako: Noc po bitve? :-D Ja bych si to precetla, to mi ver! :-)

2 Andílek Andílek | Web | 9. března 2014 v 21:45 | Reagovat

moc pěkná a povedená povídka :-)

3 Eva Eva | 11. března 2014 v 12:06 | Reagovat

Pěkné ,ale fakt krátké .Také bych byla za "NOC PO BITVĚ" aby to nějak dokončili jinak než držením za ruku.

4 jenn jenn | E-mail | 11. března 2014 v 20:12 | Reagovat

Bude pokráčko? (˙dělá psí oči˙). Jinak krásná povídka.
Je fajn přečíst si za čas taky nějakou českou fanfic :-)

5 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 23. března 2014 v 23:52 | Reagovat

hezké :) jsem ráda, že se dají najít i kvalitní české povídky :)

6 Apofísek Apofísek | 3. dubna 2014 v 8:17 | Reagovat

moc pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.